o Ctxmortgagemortgagerefi ? Mortgage searchh Mortgage nsearcht Ctx Mortgage t%CD%F5%BB%AF%C8%CB%C9%E3%D3%B0%BB%FA%B9%B9h Ctxmortgagemortgagerefi searcheo Ctxmortgagemortgagerefi ? Mortgage
Mínusy:
Přišel jsem o své „vytvoření dítě“ – časopis který měl být nejlepší na světě a za který jsem dýchal
Přišel jsem o peníze – opravdu nejsou až tak důležité. Dávají volnost, ale i s dolarem na den jde užívat si života
Přišel jsem o firmu – ano, vést lidi je velmi těžké, a pokud z nich chcete maximum, musíte udělat minimum nechat jim volnost
Přišel jsem o známé – najednou lidi se kterými se intenzivně setkáváte kvůli práci nejsou tak důležití jak jste si mysleli. Ano, jsou důležití pro tu práci.
Přišel jsem bydlení s rodinou – společné snídaně, koupání, vstávání, posezení u jednoho stolu
Přišel jsem o manželku – tu se kterou jste se milovali, kterou jste uviděli a řekli si, to je ona
Přišel jsem o děti – kterým bych chtěl dát vše a udělat pro ně maximum.
Plusy:
Poznal jsem spousty zajímavých lidí, zažil jsem nepředstavitelné zážitky během velmi krátké doby, poznal jsem fungování firmy a jaké to je vést firmu, dostal jsem se z malé vesnice na Moravě do velkého kolotoče businessu, zdokonalil a naučil jsem se spousty věcí, poznal jsem jaké to je propadnout práci, poznal jsem přátelé a ty co vám pomůžou když je vám těžko (z toho seznamu v telefonu je to opravdu jen cca 2-4 lidi, ti co vám pomohou, zbytek jsou jen známý). Pracuji dál, ale jen tehdy když chci, a tolik abych zvládl další věci. A hlavně, nechci pracovat jako dřív – budu pracovat od, do, a když se to neudělá hned, tak to neuteče – zítra je taky den. Nechci a nejsem závislý na netu, počítači, práci.
Mám a chci mít čas na sebe – sport, výlety, známé, zážitky, vzdělávání se a přemýšlení.
Mám čas na své děti – když jsme spolu, maximálně si to užíváme, bavíme se, smějeme se, a nechci, nechci s nimi nic řešit, jen si užívat to jejich bezstarostné mládí, které mě tak hodně učí.
Učí mně, jaké to je -
ŽÍT.
Jakube, vážím si vás za vaši otevřenost. Z toho, co jste napsal mám dobrý pocit. Mám radost, když se někomu podaří dostat se z těžkých životních situací a začít znovu, lépe a jinak.
Člověk potřebuje asi zažít extrémy, aby ocenil opaky – potřebujeme si sáhnout na neštěstí, abychom pochopili štěstí nebo nemoc, abychom se dovedli zaradovat ze zdraví.
Já minulý týden potkal totální zavřenost (strávil jsem den s lidmi, kteří nebyli zvyklí mluvit o tom kdo jsou a jak se mají), a tak znovu jásám nad Kubovou otevřeností. O co snadněji se funguje s člověkem, který nemá na tváři osm nánosů masek a nejede s vámi hrátky (alespoň pro mě).
Díky! Díky!
Tenhle článek, příběh, situace, se mně hodně dotýká. Opravdu je velmi silné, jak to tady, Jakube, dáváš otevřeně do světa. Dík. Znám takový příběh docela zblízka, z velmi blízké vzdálensoti a často se ptám, co udělat jinak, jak to zachránit…. Jde to i jinak, než tu hru dohrát až dokonce? Bude další stromovka?
Protože je o blog, mělo by se tady co nejvíce diskutovat a psát. Tak jdeme na to. :)
V reakcích je hodně zmíněno slovo otevřenost. Asi ano, máte pravdu je to napsané dost přímo. Ale já to jinak nedovedu, neumím. Když jsem dělal velký business, dělal jsem jednu chybu na kterou mě pořád upozorňovali (spoluinvestor i můj mentor). Jseš moc otevřený, moc přímý, moc to říkáš na rovinu a otevíráš karty. „Vždyť oni taky hrají fér, né“, odpovídal jsem, „proč bych měl mlžit“. Né, oni neříkají všechno. „Aha, a proč“ nechápal jsem, a do dnes jsem nepochopil. Velký business jsem přestal dělat a dělám jen věci co mě baví. A otevřený ? Otevřený jsem pořád. Někdy je to na chybu. Většinu lidí to zaskočí. Další příklad. Otevřený nejen v práci, i ve vztahu je taky někdy kámen úrazu. Když si někoho najdete, když s někým začínáte žít, tak mu hodně věcí „neřeknete“ přímo. Přece si ho nechcete nahněvat, ztratit, být bez něj. A tak to začíná. Neříkáte všechno. Po 5 letech ? Většinou v tom jak jste začali pokračujete a těch věcí je víc jak dost. Ale jednou, jednou to bouchne. To je potom takový to „maminka mi stejně říkala že si tě nemám brát“ ; „A stejně jseš tlustej a nepřitahuješ mě“ ; „Že já si tě brala“. Zkrátka ta upřímnost, otevřenost najednou chce ven. A je z toho hádka. Je to řečené v emocích, v hněvu, všechno naráz, a je toho požehnaně a pak to bolí. Oba.
Kdybychom to už od začátku vztahu říkali, dávkovali, tak by ten druhý o tom věděl, slyšel by to, reagoval by na to. Vy byste poznali jestli je to člověk který když slyší kritiku, jak reaguje, jestli to má nějaký účinek. A když ano, je to ten pravý pro vztah a budoucnost. Je silný, umí se postavit za svůj názor, ale umí taky přijímat názory jiných. Jo, takový člověk mě baví. :-)
Kdyby toto bylo, nebylo by každé dnešní 2 manželství rozvedené. Ano, každé druhé.
Je to škoda.
A myslím si že to všechno souvisí dohromady. Lidi nejsou k sobě upřímní, otevření – v práci, ve vztazích, atd.
Dříve, když byli ještě tlupy, kmeny, museli se navzájem na sebe spolehnout, pomáhat si. Tak si věřili navzájem, byli k sobě otevření, pomáhali si. Dneska.
Každý se zamkne ve svém bytě – neví ani co má za sousedy.
Pak vyleze z bytu jede autem do práce – proč bych se mačkal v dopravním prostředku s někým dalším.
Jde do práce – open space s krychličkami do kterých se schová před dalšími, a pak zase domů. A pořád dokola. Ufufu.
Minule jsem přišel na jednu věc ? Proč staří lidé tak rádi chodí do obchoďáků ? Jistě jste je tam potkali. Bloumají mezi regály. Jsou smutní. Jsou sami. Děti jsou pryč, vrstevníci jsou jinde. Nesetkávají se jako dřív. Nemají tlupu. Chybí jim ta kapka upřímnosti ? Té šťávy vztahu, života. Nenechá to mozek v klidu.
A co naopak ti menší ?
Hodně často se tady píše o dětech. Toto téma je vášnivé a důležité. Pro děti přece chceme to nejlepší. A otevřenost ? Je tam ? Jsme k nim otevření ? Doma, u stolu, při hraní, při čtení, když dělají úkoly, když chtějí něco vysvětlit, pomoci ? nebo je jen tak odbudeme ?
Jsme k nim naklonění, ale i kritičtí. Dokážeme to ?
Tak to je malá reakce na otevřenost.
A jak se ptáš dál Šárko. Jestli se musí hrát až do konce ? Až si člověk rozbije čumák ?
Velmi zkráceně to řeknu takto:
Když stojíš na kopci na lyžích, chceš to sjet dolů, bude to paráda. Ale kamarádi ti říkají „Nejezdi, rozsekáš se, je to prudký“, odpíchneš se a jedeš. … Rozsekáš se, jseš v nemocnici, máš prasklé koleno. A slyšela jsi to na začátku ?
Když jdeš do restaurace, bavíš se s kamarády, dáš si dobré jídlo, pak ještě pití, pak zase něco ochutnáš, pak zase pití a… . Kamarádi ti říkají „Nepřeháněj to, bude ti blbě“. A ráno máš žaludek jak na vodě, hlava třeští. A slyšela jsi to na začátku ?
Když začneš pracovat, začne tě to naplňovat (vždyť toto jsem chtěl dělat celý život), přináší ti to mnoho zajímavého, jseš tam pořád, ale rodina a kamarádi ti říkají „Buď doma, proč nejsi s náma“ ; „Co tam tak dlouho děláš“ ; „Půjdeš s náma někam o víkendu“; „Půjdeš s náma do hospody“ … pak je rozvod, odchod od rodiny, ztratíš kamarády, už neděláš ty koníčky jako dřív, už nemáš ty kamarády jako dřív. A slyšela jsi to na začátku ?
Je to jen můj pohled. A jistě by se o něm dalo diskutovat víc a víc.
Takže další Stromovka. :-)
Termíny jsou:
8. a 10. a 15. června.
Od 18.00 hodin
Stromovka u Planetária
Mějte se báječně.
Tak jo, 8. jsem v Praze, naplánuju si to tak, aby mi to vyšlo. Objednej Slunce :-)
Někdo natočil život workholika jako film.
Včera jsem se na to mrknul … našel jsem to „náhodou“ (náhody nejsou, co Vás má potkat, Vás potká).
Je to úsměvný, ale zároveň poučitelný.
Jak lehce Vám ten život může protéct mezi prsty, kdybyste se na to mohli podívat jak ona videu.
Mrkněte na to.
aWww Ctxmortgagemortgagerefi Ctx Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage Szh Hospital Ctx Mortgage Mortgage Zpověď workoholika | l g s s Mortgage Mortgage Mortgage aWww Ctxmortgagemortgagerefi Ctx Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage Szh Hospital Ctx Mortgage Mortgage Zpověď workoholika | i c Ctx Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage Mortgage Ctx Mortgage Mortgage